145. výročí Škoda Plzeň (Den otevřených dveří)
(18.10.2004 , Petr Ježek, Vít Čepický, Jan Maxa)
Jak již bylo avizováno v sobotu 16. října 2004 celá redakce Ústeckých tramvají spolu s redakcí kokurenčně-partnerských
stránek Ústecká městská doprava vyrazila směr Praha a Plzeň. V Praze část výpravy prozkoumala nové stanice metra od Holešovic směrem k
Ládví. Již od počátku bylo jasné, že počasí přes všechno ujišťování meteorologů nebude od západu lepší a tak jsme za stálého deště dorazili do Plzně.
Jako ochutnávku oslav jsme prvotně odbočili na plzeňskou Doubravku. Proč? ptáte se. Je zde totiž k vidění v pravidelném provozu praktické
využití agregátu v plzeňských "Trejsinách" (obr. 1). Někteří "domorodci" nevydrželi a ptal cože to tam vlastně fotíme, s tím že dnes nejsme
první. Slova se ujal Honza Maxa a trpělivě vysvětloval "zázrak" v podobě provozu trolejbusů bez trolejového vedení. Padla rovněž i zmínka o
Teplicích. "Co, oni si to tam chtěj rušit?", nevěřícně kroutili i laici hlavou. Po obsáhlém focení jsme se ve větru
a dešti vydali na náměstí E. Škody. Parkování vcelku bez problémů, neomylná vůně vuřtů a patřičný hluk nás navedl na správné místo konání
akce. Nežli jsme stačili vše prozkoumat vůz Škoda 9 Tr e.č. 12 (původně Plzeň, dnes České Budějovice), přistavený u hlavní brány,
začal natrolejovat sběrače, tudíž volba byla jasná - směr Doudlevce - výroba trolejbusů. Kvůli trolejbusům jsme se zde vlastně ocitli, tak
jsme do toho šli hned rovnýma nohama. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme projeli Plzní bez zastávky, aby jsme skončili na smyčce Doudlevce -
Tyršův most (obr.2). Zde jsme se také dozvěděli o tom, že do doudlevecké továrny se zřejmě dnes nedostaneme. Lehký stín zklamání
tak spravila Škoda Irisbus 25 Tr jedoucí v protisměru a velmi ladným pohybem nás míjící vstříc svému cíli. A protože dle předběžných informací prý někde po trase jezdí
i na agregát, nemohli jsme se již dočkat jízdy v tomto moderním voze. Po příjezdu zpět na náměstí E. Škody
naše potřeba prozkoumat závod, který psal dějiny této republiky, vzrostla na neúnosnou míru a tak jsme se poslušně zařadili do fronty na
prohlídkový autobus. Mimo plzeňských (a též nevšedních) Škoda 21 AC dopravu zajišťovaly též historické vozy ŠL 11 či Š RTO. Další naše překvapení se konalo,
když do té doby nenápadná dívenka v nevzhledném oblečení, plechovým tlampačem za který by se nemusel stydět ani náš pradědeček, oznámila,
že do právě přijíždějícího busu může nastoupit maximálně 30 lidí (obr. 7 a 8). Vzhledem k tomu, že každou minutou přibývalo do fronty min.
lidí 50, a další bus pravidelně přijížděl po 1/4 hodině, usoudili jsme, že se do areálu Škody jen tak nedostaneme. Od totálního znechucení nás
zachránila přijíždějící Škoda 25 Tr (obr 3 a 4). Byli jsme první ve voze, po důkladné osvětě spolucestujících, že MY ústečáci si ji užijeme,
díky vedení DPmÚL, už příští týden v našem městě, jsme se plně věnovali jízdním vlastnostem tohoto vozu. Musím teď objektivně říci, že vzhledem k tomu, že se
jedná o jednomotorový vůz, má velmi uspokojivé jízdní vlastnosti. Co nás však zarazilo, bylo zpracování interiéru. Spousta plastů a plechů
zde nelícovalo, držadla už příliš ve svých úchytech nedržela a na některých místech k sezení by se dobře vyjímala cedulka "pouze pro
děti a osoby menší 150 cm" (obr. 5). Dále pro nás byla zcela nepochopitelná absence příčných horních držadel ve "vysokopodlažní" části vozu (obr.
6.). Cestující se zde chytne maximálně za hlavu, dříve než přejde do polohy volný pád na podlahu! Při diskuzi o těchto nedostatcích došlo k
události, která laikům unikla, ale náš překvapený výraz zbytek osazenstva upozornil, že se děje něco nepředpokládaného. Za plně
rychlosti se ozvaly charakteristické zvuky sběračů ukládajících se na střechu. Naší domněnku potvrzovalo mírné vrnění agregátu ze zadní
části vozu. A po opuštění trolejí nad hlavou bylo vše jasné, jedeme na agregát. Nadšení z jízdy po Klatovské ul. vystřídalo rozčarování při
rozjezdu na semaforech, kdy se vůz rozjížděl opravdu velmi nejistě, ale zase jsme uháněli z kopce a očekávali jsme jízdu od "mrakodrapu"
po Americké ulici vzhůru. Ano, jistě tušíte, u mrakodrapu byla nucená zastávka a Americkou ul. už jsme využili opět elektrického pohonu. V rámci
propagace vozu se zřejmě neslušelo zjistit jak se vůz chová při jízdě do kopce. Nám bylo jasné, že je toto jasné varování směr Ústí vzhledem
k předběžným záměrům, a lze tento pohon bez nadsázky označit jako "opravdu pouze pomocný". Naše rozčarování nad dieselovým agregátem bylo více než zřejmé, naopak
jízdní vlastnosti elektromotoru mírně překvapily. Lze jen doufat, že při vyšší hmotnosti vozu se bude na sněhu či kluzké vozovce chovat
lépe nežli klasický citybus 18m, což ústecké prostředí plně prověří. Ale zpět k oslavám...Oslavy probíhaly stále ve stejném
duchu zmatků poloprázdných autobusů kontra přeplněné nástupní zastávky a tak jsme se do areálu dostali až okolo páté hodiny, posledním spojem,
ale stálo to za to. Čekání na tuto událost jsme si zkrátili fotografováním a jízdou v plzeňské mhd. Velikost Škodovky nás
šokovala, nafotili jsme vystavené exponáty a přeplněným autobusem, do kterého se museli vejít všichni přítomní - cca 130 lidí, jsme se
smíšenými pocity opouštěli areál. Brána se za námi definitivně zaklapla cca v 18:00. Celkově lze říci že výše popsané oslavy se
organizačně nepovedly a nebýt náhradního programu, který jsme si sami vymysleli, neviděli jsme téměř nic.